Odjeli jsme s manželem na rok do Británie zlepšit si angličtinu a nabrat pracovní zkušenosti. Zůstali jsme dva a půl roku. Získali zkušenosti rodičovské a přivezli si domů krásnou holčičku. I díky svým zážitkům z Británie se dnes věnuji dětskému spánku. Ten svůj jsem ztratila poprvé někde v nemocnici s názvem Poole Hospital. A střípky z něj jsem začala nacházet opět až v Praze.

Dodnes si pamatuji na to divadlo v porodnici. I na jejich „be calm and just breastfeed,“ (Buď v klidu a koj) jako odpověď na každý můj rozpačitý dotaz ohledně kojení.

Anglie je pro odchovance české a slovenské moderní medicíny tak trochu divočina. O tamním systému bych mohla napsat několikastránkovou úvahu. Každý má ale jiné zkušenosti, a tak je podle mě zbytečné zacházet do detailů. Stačí, že se shodneme na tom, že má své výhody i velké nevýhody.

Gynekolog je pro těhotnou maminku bez komplikací spíše cizím názvem z knížky. Já jednoho zahlídla za celou dobu až přímo u porodu a to jen proto, že jsem rodila trochu komplikovaně. Zato jsem každý měsíc docházela na pokec k porodní asistence, která mě pohladila po bříšku a poslala domů se slovy: „Klid, pohoda, a jestli máte bolesti, tak paracetamol.“ Některé Češky a Slovenky tento přístup natolik vyděsí, že si letí odrodit domů. A naopak. Znala jsem maminky, které za ním zase jezdily od nás do UK.

Psychika naše všemocná

Manžel mě vždy uklidňoval: „Podívej se kolem, Angličanky rodí jako na běžícím pásu. Když to tady zvládly ony, ty to taky zvládneš.“ Zvláštní. Když jsem si na tento nový přístup zvykla a negativní myšlenky odháněla, začala jsem se těšit. Těhotenství pro mě nebylo období vyšetřování a zkoumání hodnot toho a toho. Ale spíše přirozenou součástí našeho nového života, se kterým jsme se snažili sžít. Začala jsem hledat pozitiva na britském porodním systému. A vida, viděla jsem jich čím dál více. Porodní plán je pro ně důležitý, klystýr nepoužívají, nástřih jen s tvým souhlasem, dítě okamžitě s maminkou, domů z porodnice po pár hodinách, porod klidně do vody nebo i doma.

Plány versus realita

Říká se: „Jestli chceš rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech.“ Tak nějak to bylo i s tím mým porodním plánem. Vše šlo úplně naopak. Odtekla mi plodová voda dříve, kontrakce nepřicházely. V porodnici mě nechtěli, protože bylo plno. Poslali mě tedy do porodního domu, kde jsou jenom porodní asistentky. Nakonec mě přesměrovali zpátky ještě v taxíku. Prý musím přesto do porodnice, protože to podle záznamů vypadá na komplikace a je lepší, když bude v budově doktor. Dostala jsem vyvolávací injekci a pak jsme jen čekali a čekali. Postupně mi porodní asistentky naznačovaly, že na vanu můžu zapomenout. Zato se mi ale chodily pořád omlouvat, jak je mrzí, že nemohu rodit do vody. Chtěla jsem co nejpřirozenější porod, bez medikamentů. Nakonec jsem dostala vše, co bylo na skladě. Zprvu jsem souhlasila jenom s rajským plynem. Po 24 hodinách jsem padala únavou. Asistentka mi nabídla epidurál. Říkám, že to ještě vydržím pár hodin, záleží, jak jsem otevřená. Smutným hlasem mi řekla, že na dva centimetry a těch pár hodin může trvat ještě nějakou dobu, navíc prý musí zvýšit dávku oxytocinu. Nakonec jsem souhlasila.

Odešla a vrátila se za pár minut. „Anestezioložka je v divadle. Musíte počkat, nebo vám předtím dám ještě jiný tlumící prostředek.“ Tím divadlem myslela samozřejmě porodní sál, v angličtině se jí říká i Theatre, což ale znamená také divadlo. A nás s manželem oba, nevím proč, napadlo jen to divadlo. Nevěřícně jsme se podívali na porodní asistentku. Když odešla, začali jsme se rozčilovat jak to, že nemají náhradu, když vědí, že jejich jediná anestezioložka je v divadle. Ale nakonec jsme akceptovali její touhu po umění. K našemu překvapení vtrhla do pokoje do hodiny i v lékařském úboru. Říkala jsem si, že je to divné, ale pořád mě nenapadlo, že tím divadlem mysleli porodní sál. A ani manžela. Chtěl být slušný a oslovil ji: „Tak co hráli?“ Nechápavě se na něj podívala. „Jaké bylo představení, jestli jste se bavila. Co hráli?“ Nedal se odbít. Vtom vtrhla do pokoje gynekoložka. „Odezvy jsou slabé. Nemůžeme čekat. Musíme jít rychle do „divadla“.“

Příchod herečky

I když divadlo miluji, a sama jsem hrála v ochotnických souborech, do tohoto divadla jsem jít nikdy nechtěla. Najednou už nic nepřipomínalo můj porodní plán a já se po cestě rozbrečela. Unavená, nadopovaná a totálně nepřipravená prvorodička. Na „divadelním“ sále bylo hodně světel, spoustu diváků v bílém, ale hlavně můj manžel. „Musíme vytlačit miminko napotřetí, použijeme i kleště, pokud se to nepovede rychle, máme problém,“ říká mi gynekoložka. Trošku sci-fi, když máte znehybněnou půlku těla. První pokus nic. Druhý pokus nic. Pak mě oslovil manžel. Podívala jsem se na něj. Na jedinou blízkou osobu v sále plném lidí. Ty jeho hluboké, čisté oči, do kterých jsem se kdysi tak zamilovala. Říká mi: „A teď už to půjde, zlato.“ Necítila jsem tlak, jen potlesk celého obecenstva. Naše malá herečka byla venku. Dostala jsem ji hned na břicho. Přestala brečet. Pak si ji vzal na ruce táta a porodní asistentky brečely dojetím. Prý: „Co jí to říká? Překládejte. Je to tak rozkošné.“ Říkal jí: „Jsi moje statečná malá holčička.“ A já zase brečím i u počítače. Vidím je jako dnes. Jak se k ní tulí a pláče. Bylo to to nejhezčí, co jsem v životě zažila a to nejlepší, co jsem dokázala.

Jen k té Anglii: Domů jsme jeli za 24 hodin. Chtěli nás poslat už po čtyřech hodinách, ale nakonec si nás nechali přes noc kvůli komplikovanému porodu.

A poučení: Psychika je základem bezproblémového porodu. Dnes vím, že příčinou nepřirozeného porodu v mém případě nebyla náhoda ale můj vlastní strach a nejistota, které mi zcela zablokovali schopnost se soustředit na to, co se vlastně děje.

Informovanost, příprava a pozitivní přístup je základem úspěšného porodního plánu. Morfium neutlumí bolest z kontrakcí. Ale když nějaká přijde, máte díky němu pocit, že vás navíc ještě někdo praštil pytlem do hlavy.

A poučení z Anglie: Nejlepší pro miminko je mámina hruď. Odpočívat po porodu můžete i s miminkem vedle sebe. Málokdy brečí, když vedle sebe cítí maminku, určitě brečí, když je od ní odloučeno.

Vzkaz pro maminky: Buďte na sebe hrdé a odpočívejte s miminkem!