Náš život neovlivňuje jen kultura a společnost, ve které žijeme. Ovlivňuje nás také rodina, ve které vyrůstáme. Oddělování dětí od rodičů je ale praxe posledních několika desítek let. Mnoho vědců potvrdilo nespočet výhod společného spaní, které vychází z přirozené potřeby člověka vzájemně se sdružovat a ochraňovat své potomky ve dne i v noci.

Rodiče „hlídají“ dětem spánek už od nepaměti. Jen časem se toto hlídání v různých kulturách mění. Společné spaní je dodnes nejrozšířenější hlavně v Africe, Jižní Americe a Asii. Někteří rodiče berou děti do své postele, jiní dávají mezi sebe do postele speciální košík s miminkem, aby ho měli na blízku a bylo chráněno. Jiní se zase po narození děťátka přesunou ze své postele na bambusové nebo slaměné matrace vedle dětské postýlky. Jaké jsou plusy a minusy společného spaní? A co na to říkají odborníci?

Dokonce i v Evropě bylo přirozeným zvykem spát s dětmi minimálně v jednom pokoji alespoň do tří let věku dítěte. Za společný spánek často považujeme jen to, že máme dítě v manželské posteli. Za společný spánek ale můžeme považovat také další postel přiraženou k  posteli rodičů nebo postýlku bez bočnice napojenou na postel rodičů.

Místo mámy monitor dechu a dětské vysílačky

Podle jednoho z největších vyznavačů společného spánku rodičů a dětí, pediatra Dr. Searse, snižuje společné spaní počet náhlých úmrtí novorozeňat, takzvaný SIDS. Je to stav, kdy se dítě nejpravděpodobněji během hlubokého spánku zapomene nadechnout. Tehdy se hovoří o syndromu náhlého úmrtí novorozence. Stává se to nejčastěji do jednoho roku. Sears věří, že právě společné spaní slaďuje biorytmy maminky a děťátka a tedy i jejich pravidelné dýchání. Potvrzuje to také další uznávaný odborník na výzkum dětského spánku, antropolog James McKenna. Ten například dodává, že v Japonsku, kde je společný spánek nejrozšířenější, je také nejnižší výskyt úmrtí novorozeňat na SIDS. Americký pediatr Harvey Karp oponuje, že to spíše bude  tím, že Japonci spí na tvrdých futonech. Nicméně McKenna své argumenty podporuje výzkumy. Právě jeho průzkum, kdy maminky s miminky spaly v laboratoři, zjistil, že jejich spánek a buzení jsou téměř totožné.  Je to důležitá ochranná funkce matky. To, že má lehčí spánek, jí pomáhá reagovat na jakékoliv nepohodlí dítěte. Děti navíc kopírují dech maminky. Prostě se budíme při společném spánku přirozeně ve stejných intervalech jako miminko a miminko jako my.

V mnoha kulturách je to ale spíše považováno za nežádoucí efekt.  A tak jsme si našli opět způsob, jak si to poupravit. Rostou prodeje monitorů dechu do postýlek a dětských vysílaček do samostatných pokojíčků pro miminka. Například oblíbený monitor dechu je původně určený pro miminka s vážnými zdravotními a neurologickými problémy. U nás se ale postupně stal jakousi základní výbavou pro všechny. Někdy na nich maminky lpí takovým způsobem, že se bez monitoru bojí i cestovat nebo si vzít do postele dítě, protože ve společné posteli přece nebude dech monitorovat přístroj.

Můj příběh:

„Koupila jsem si monitor dechu v domnění, že dělám pro své dítě to nejlepší. Po pár nocích, kdy se zapnul bezdůvodně, jsem ho opět zbalila do krabice a dcerku vzala k nám do postele. Můj úzkostlivý strach o její zdraví nakonec zmizel. Uvědomila jsem si, že pramenil z pocitu, že je dcerka daleko ode mě. Najednou jsem ji měla v dostatečné blízkosti, abych měla vše pod kontrolou. A fungovala jsem mnohem spolehlivěji než monitor.“

Společný spánek jako kulturní problém

V médiích se často mluví o výhodách a nevýhodách společného spánku. Pod tímto názvem se ale skloňuje hlavně společná postel. Důležitý je ale smysl. Společný spánek znamená, že jsme dítěti nablízku, spíme společně. Nemusí to znamenat spaní celé rodiny na jedné posteli.

Mnoho rodičů popisuje přímo tlak okolí, které je prý nutí vyřešit „tento problém“. A to tak, že dítě naučí spát samo, ve své posteli a ve svém pokoji. Tento „problém“ je ve skutečnosti přirozenou potřebou dětí. A dá se vyřešit mnohem jednodušeji. Třeba větší postelí, přidáním další postele nebo postýlkou bez bočnice přiraženou k manželské posteli, s tím, že dítě má neomezený přístup k přitulení se během noci.

Společné spaní má ale velké výhody:

• Mnoho lidí říká, že spánkem ve společné posteli se dítě stává mnohem více závislé na rodičích, což se může odrazit na jeho psychickém vývoji. Opak je ale pravdou. Psychologové se již víceméně shodují na tom, že takováto blízkost matky v prvních letech života naopak vede ke zdravému sebevědomí a přirozenému rozvoji samostatnosti dítěte. Navíc mají tyto děti údajně později méně problémů s chováním.
• Dítě při pláči vylučuje stresový hormon. Děti, které jsou ponechány plačící samy v pokoji, tak mají podle vědců více stresu, což může být pro jejich psychický vývoj nebezpečné zejména v prvních měsících života. Naopak společné spaní děťátko uklidňuje a to pak snadněji usíná. A stejně tak i maminka, která má podvědomě lepší pocit, když je dítě v její blízkosti. Navíc vůně děťátka podle biologů pomáhá matkám lépe usnout.
• Usnadnění kojení, maminka nemusí vstávat z postele. Většina maminek právě takto vyřešila svoji únavu. Když se jich zeptáte, kolikrát za noc vstávají, často vám nedokáží odpovědět. Kojí totiž v polospánku a probuzení si vůbec nepamatují. Podporuje také výrazně tvorbu mateřského mléka. Děťátko přivinuté k mamince je signálem, že je potřeba, aby bylo mateřské mléko kdykoli po ruce. Proto mnoho maminek volí tuto alternativu nejčastěji, alespoň dokud své miminko kojí.
• Společné spaní pomáhá i ke klidnějšímu spaní. Podle jednoho australského průzkumu mezi dvouletými dětmi, trpěly na noční můry a noční děsy mnohem méně ty děti, které byly zvyklé spát ve společné místnosti s rodiči.

K výhodám ale patří i utužování vztahů v rodině a vytvoření zdravého pouta mezi rodiči a dítětem. Antropolog James McKenna v jednom z průzkumů hodnotil chování matek během společného spánku. Podle výsledků vykazovaly tyto maminky pětkrát více ochranného chování vůči dětem. „Opakovaně dítě líbaly, hladily a upravovaly jeho polohu. Urovnávaly přikrývku a uklidňovaly ho, když bylo neklidné. Někdy si toho ani nebyly vědomy, jak ukázal polygraf. Jen natáhly ruku a instinktivně se s miminkem mazlily – chránily ho před nebezpečím. Miminka, která spí o samotě, tuto intimitu nikdy nezažijí, i když k nim maminka vstává na kojení, když se hlásí pláčem, a nosí je, když fňukají,“ popisuje výzkum známeho antropologa ve své knížce „Naše děti, naše světy“ autorka Meredith F. Small.

Hranice společného spaní

Mnoho rodičů se ptá na to, kdy je správný čas, aby dítě dostalo vlastní postel, nebo aby spalo ve vlastním pokoji. Stále se snažíme nějak vtěsnat do tabulek. Bohužel to u dětí moc nefunguje, stejně tak jako i v jiných oblastech.

Mnoho lidí a příbuzných rodičům radí, aby dítě nebrali do své postele, protože ho odtud pak těžko dostanou. Nebo že čím později ho naučíte spát ve své posteli, tím to bude horší. Nemusí tomu tak být. Každá rodina k tomu přistupuje jinak. Někdy se rodičům zdá, že jsou děti na postýlky přímo alergické. Mezi námi, komu z nás by se spalo krásně, bezpečně a pohodlně samotnému v postýlce s vysokými mřížemi, odkud se nedá dostat ven jinak než, že počkáme až nás někdo vysvobodí? Někdy stačí odstranit bočnici a přirazit postýlku k vaší posteli. Jiné maminky si ten rok dva počkají na přívětivější dětskou postel se zábranou na boku, která vypadá mnohem lidštěji. A stejně tak pak působí i na dítě. :)

Některé maminky čekají, až se dítě samo rozhodne odejít do vlastní postele a rovnou také do svého pokoje. Maminky potvrdí, že je to skutečně různé. Někdy je to ve dvou, ve třech, ve čtyřech nebo v pěti či šesti letech.

Jiní dítěti připraví vysněný pokojíček a motivují jej vytvořením jiného místa, kde se bude cítit bezpečně o něco dříve.

Pohodlí u maminky je ale často silnější než ten nejkrásnější pokojíček světa. Existuje ale  nesčetně mnoho triků, jak na to. Chce to kreativního ducha při tvorbě nového bezpečného místa ke spánku a hlavně reálná očekávání od svého děťátka. Není však pravda, že pokud děťátko spí s vámi v posteli, samotné se už spát nenaučí. Dá se to. A daří se to v různém věku. Jen ne v každém věku je to tím nejlepším řešením pro dítě. Důležité je naslouchat také jeho potřebám a vzájemně se respektovat. :)

O bezpečnosti společné postele si můžete přečíst ZDE.

Článek o tom, jak představit nový dětský pokoj, najdete už brzy na stránkách www.prosimspinkej.cz

Závěrem:

Tento článek není o tom odsuzovat rodiče, kteří to cítí jinak. Přibližuje výhody společného spaní a jeho přirozenost. Zdůrazňuje, že společným spánkem jsou také tři postele vedle sebe, nejen spánek na jedné.