Každá maminka má právo rozhodnout se podle sebe a svého cítění. Je však dobré znát všechna pro a proti. To, že to může být stresující pro mámu i dítě se dočtete všude. Co se ale podívat i na jiná možná rizika? Estivillova metoda se nedoporučuje dříve než v půl roce života dítěte. Poté už je prý jeho žaludek připraven zvládnout celou noc bez jídla a pití. Nemluvě o tom, že to nedokáže ani mnoho dospělých, miminka mají i jiné potřeby, o kterých se ale v podobných metodách nemluví.

O metodě kontrolovaného pláče se všude uvádí rizika: „Připravte se na to, že miminka budou možná brečet dlouho, intenzivně, některá se i pozvrací, udělají prostě vše, aby upoutala vaší pozornost.“ Jsou tu ale i další nevýhody. Jak tuto metodu vnímají miminka a co může způsobit?

Neřeší příčinu problému

Miminka vnímají vše mnohem intenzivněji než my. Žádné dítě se v půl roce nebudí každou hodinu bez důvodu. A už vůbec se nebudí proto, že je to malý manipulátor, který si neváží naší denní péče. I když metoda kontrolovaného pláče upozorňuje: „ujistěte se, že je dítě zdravé, nebolí ho zuby, netrpí  záněty, alergiemi či jinými problémy,“ blíže už nespecifikuje ony další problémy. Co se tím myslí? Miminka mohou cítit potřebu kontaktu, mohou cítit strach, nebezpečí, mohou cítit nejistotu, když maminka prožívá nějaký stres, nebo mohou reagovat na nějakou změnu v rodině.

Myslí na to tato metoda, nebo jediné problémy, které považuje za důležité, jsou ty fyzické?

A hlavně, vždy je důležité jít do hloubky problému. Pokud řešíme jen důsledek, může se nám později vrátit jako bumerang ve zcela jiné oblasti.

Nezabírá na všechny

Žádná metoda není stoprocentní, ani ty bez pláče nejsou. Některé děti milují bílý šum. Jiné preferují maminčinu píseň, další raději houpání od táty. Tak, jak je každé jiné, tak bychom k nim měli i přistupovat a hledat řešení. Často je ukryto uvnitř každé maminky, jen jej musí objevit. Neobjeví jej ale, když dítěti nebude naslouchat a místo toho jej bude nechávat brečet ve tmě a o samotě. Tato metoda skutečně nefunguje na všechny děti. Některé, jak popisují maminky, chvilku pláčou a usnou. Jiné děti brečí hodiny a jejich pláč nabírá na intenzitě. Určitě však tato metoda nezabírá na všechny. A to i kvůli výše uvedenému bodu. Nikdy si nemůžeme být stoprocentně jistí, proč se děťátko budí „příliš“ často. Metoda kontrolovaného pláče je zkratka k vytouženému spánku. Ne každá zkratka ale znamená dojít do vytouženého cíle.

Nezabírá dlouhodobě

Když dítě „vytrénujete“ ke spánku, neznamená to, že už se nikdy budit nebude. Přijdou zase chvilky, kdy vás bude naplno potřebovat. A nemusí to být kvůli nemoci. Metody kontrolovaného pláče radí vytrvat, pokud nejde o nemoc nebo ty „nespecifikované“ další problémy. V jednom článku popisujícím Estivillovu metodu jsem se dočetla, že vás miminko bude volat různě. Někdy srdceryvně brečí. Prý nás tento pláč nutí to vzdát a vzít jej do náručí. Prý to tak sama matka příroda zařídila, abychom odpovídaly na pláč miminka. Když to sám Estivill chápe, ptám se: „Proč prostě musíme jít vždy za každou cenu proti přírodě?“

Může mít neblahý dopad na miminko

Neexistuje žádný přímý důkaz, že by přímo metoda kontrolovaného pláče způsobovala dětem psychické problémy. Stejně tak ale neexistuje ani důkaz, že problémy nezpůsobuje. Naopak. Díky neurologii dokáží vědci potvrdit to, co věděli už naši předci dávno před námi: „Způsobování stresových situací dětem může v dlouhodobém horizontu vést k poruchám jejich chování k lidem. Dnes už víme, že ponechat miminko brečet bez odezvy může způsobit zdravotní problémy, poruchy učení, úzkosti a může vychovat nespolupracující a na sebe zaměřené jedince, kteří budou ten samý přístup nadále předávat dalším a dalším generacím,“ píše se v odborném článku na portálu PsychologyToday.  Navíc můžete ztratit důvěru dítěte, které se přirozeně spoléhá na to, že rodiče kdykoliv odpoví na jeho pláč kvůli jeho bezpečí. Antropologové potvrzují, že tradiční kmeny a naši předkové lovci a sběrači vždy reagovali na pláč dítěte, protože věřili, že z něj po naplnění těchto potřeb vyroste samostatný a nezávislý jedinec. Také Japonci dodnes věří, že spánek ve společné místnosti pomáhá dětem rozvíjet soudržnost a smysl pro kolektivní spolupráci. „Rodina je jako voda, která má společně plynout,“ říkají Japonci.

Samota je pro miminka děsivá

Miminka se potřebují cítit bezpečně. Pláč je formou jejich komunikace. Zkuste si lehnout na záda s roztaženýma rukama a nohama a představte si, že se nemůžete pohnout, maximálně se můžete převalit na bok. A teď si představte, že vám něco vadí. Nebo že jste se polekali stínu či světla z okna. Máte velký strach. Jste v neznámém světě a nevíte, jaká v něm na vás čekají nebezpečí. Jste odkázaní pouze na člověka, který o vás pečuje. Váš dorozumívací prostředek je jedině pláč. Budete na maminku volat, křičet a stupňovat pláč stejně tak, jak se bude stupňovat vaše nejistota, zda přijde vždy, když se budete cítit v ohrožení. Psychologové říkají, že miminko kolem sebe potřebuje měkké hranice. Samo v prostoru se cítí ohrožené. Je to pro něj děsivé. I proto se miminka dokáží okamžitě uklidnit v náručí. I proto často tak pláčou, když zhasneme a necháme je ležet v postýlce a učíme je spát. Chodíme po pár minutách a říkáme, že vše je v pořádku. Ale ona pláčou a říkají nám tím, že tomu nerozumí a chtějí nás cítit, cítit náš dotek. Neposloucháme. Kdybyste nutně potřebovali od partnera, aby vás v noci objal, ale on vám místo toho vždy jen řekl, že vás sice má rád, ale prostě to nejde, pohladil vás a odešel pryč z pokoje, jak byste se cítili? A kdyby to dělal dokola několik dní? Zřejmě byste přestali jej o to žádat. Ale byl by váš vztah k němu stejný?

Existují desítky jiných způsobů, jak zlepšit spánek

Těšíme se na miminko a plánujeme si naši budoucnost s ním. Najednou ale přijde velká změna. S dítětem se prý rodí i maminka. Někdy nám ale v naladění na naše miminko brání separace po porodu nebo rady příbuzných či okolí. Musíme to v sobě opět objevit. A jak nejlépe poznáte druhého člověka? Když mu budete co nejblíže. Proto jen maminka může být ten nejlepší odborník na své dítě. Ne však, když poslouchá okolí a kulturní mýty, ale když poslouchá své miminko a svoji intuici. Když je maminka unavená, proč všechny okamžitě napadne, že by dítě měla trénovat ke spánku? Co kdyby jí okolí raději nabídlo pomoc v domácnosti, s vařením nebo nošením dítěte, aby si mohla odpočinout? Tak, jak to kdysi bylo, když žily celé generace a komunity společně. Pokud se miminko budí „příliš“ často, má k tomu důvod. Můžeme se pokusit jej najít. Možná stačí změnit maličkost nebo je to jen přirozená fáze vývoje, která odezní. A často pomůže, když si maminka může odpočinout a nabrat sílu. Odpočatá mnohém lépe přijde na příčinu problému a může vymyslet ten správný přístup přesně pro to své miminko.

Stále se učíme. Mě práce spánkové poradkyně naučila hlavně to, že neexistuje jednotná kuchařka na spánek dítěte. Spokojeného spánku většinou nedosáhnete jen tím, že pustíte bílý šum. Vždy je k tomu zapotřebí trochu více. Znát sebe, poznat miminko a najít tu nejlepší cestu pro vás dva.