Plánujete nebo čekáte další děťátko a máte strach jak to starší sourozenec zvládne? Nebo už doma další miminko máte a hledáte inspiraci? Sepsala jsem vám několik tipů.

Často se již v těhotenství maminky trápí myšlenkami, které v realitě nakonec nemusí vůbec být problémem. Mezi ně například patří: Jak budu zvládat dvě děti, když to první je na mně ještě tak navázané? Jak budeme spát všichni společně? Jak uspat dvě děti najednou?

O sourozencích a spánku by se dala napsat také kniha. Mám s tím v rodinách bohaté zkušenosti. Každá zkušenost je zcela unikátní. Každé děťátko může na sourozence reagovat jinak a také každému pomůže něco jiného tuto novou etapu života zvládnout. Proto abychom našli to správné pro naši rodinu je podle mě důležité uvědomit si, co vše mohou děti i rodiče před narozením i těsně po narození dalšího děťátka prožívat:

Z pohledu dítětě:

1. Děťátko může změnit své chování ještě v období kdy je maminka těhotná (několikrát jsem se setkala s tím, že děťátko cítilo těhotenství maminky a naznačovalo jí to – ukazovalo na bříško, říkalo mimi…- dříve než si maminka udělala těhotenský test)
2. V tomto období před narozením se může stát, že je starší děťátko plačtivější, nervóznější, pokud už v noci spalo v delších intervalech může se opět začít častěji budit, déle usíná, mívá záchvaty hněvu v průběhu dne, nechce se maminky pustit a neustále se dožaduje její pozornosti.
3. Děti, které již usínaly samy nebo spaly bez problémů ve svém pokojíčku, najednou nechtějí jít spát, touží spát u rodičů v ložnici.
4. Dítě cítí, že se něco mění, o miminku se už v rodině povídá a ne vždy jsou to příjemné věty pro jeho uši. Někdy slyší od okolí třeba: „Budeš velký brácha/ségra. Budeš muset půjčovat hračky. Budeš muset pomáhat…“ Proč by měl pomáhat někomu kdo přijde a bude mu brát hračky?

Z pohledu maminky:

1. Cítí tlak, že by měla první dítě co nejrychleji osamostatnit, aby měla po narození miminka prostor věnovat energii miminku.
2. Pokud se starší dítko ještě kojí, může maminka pociťovat nervozitu z častějšího kojení nebo nové pocity u kojení, které ji nejsou příjemné.
3. Má strach jak zvládne děťátko její odchod do porodnice.
4. Cítí strach z toho, jak budou uspávat dvě děti.

Tipy:

Čím více se snaží maminka první dítě osamostatnit před narozením miminka, tím více se dítě snaží neztratit maminku z dohledu a doteku. Po narození miminka se dítě změně nevyhne, bude se měnit jeho postavení v rodině a projde si částečným osamostatněním, je to přirozený proces, chce to čas a trpělivost, není potřeba tlačit už teď. Dovolte dítěti být na vás teď „závislým“, mazlete, objímejte… Berte to jako skvělou možnost užít si společný čas v tomto počtu. Přijměte, že se v jeho životě něco mění a i jeho chování a potřeby mohou být jiné, netlačte na samostatnost. Až to bude potřeba, zvládne to, ale potřebuje cítit, že jej neodsouváme.

Když jsem na sociální síti otevřela téma čekání na sourozence, jednou z prvních zkušeností, které mi maminky napsaly, byla:

„Dcera přes tři měsíce každý večer před spaním hystericky a neutišitelně plakala, přes den byla více vzteklá. Částečně i proto, že jsem kvůli těhotenství přišla o mléko. Je pravda, že jsem se k ní začala chovat i více tak, abych ji naučila samostatnosti a aby si zvykla, že k ní nemůžu vždy přiskočit hned ale musí čekat. Od chvíle, kdy jsem se k ní sama zase přiblížila, více se mazlila, hrála, říkala ji jak ji miluji a více se na ní směju, přestala před spaním plakat! Je to takový zázrak, když po takové době usínáme zase v klidu. Takže se prostě už nesnažím nic měnit, když tu vlastně ještě žádný sourozenec není a užívám si, že mám ještě všechen čas jen na ní.“

Příprava na sourozence a spánek

Před narozením:

1. Povídání – podle věku a vnímání prvního děťátka. Můžete ukazovat zvířátka s mnohočetnou rodinkou. Můžete si je nakreslit. Můžete v knížkách ukazovat jak si mláďátka hrají a jací jsou parťáci. V knize Pohádkopsaní pro klidné spaní najdete například několik pohádek na téma sourozenců – těm nejmenším, kteří ještě nevydrží u čtení, můžete příběh převyprávět nebo si ho zahrát pomocí hraček.

2. Fotografie – můžete si vytvořit vlastní leporelo, do kterého uděláte takový fotografický vývoj prvního děťátka. Jak jako malé miminko spinkal, kojil se, jak jste ho mazlili… Jeho vývoj od nehybného miminka až po malého chodce, který už má své kamarády. (Pomáhá jednak ukazovat fotky plné objetí a mazlení, náručí… ale takové fotografické leporelko také pomáhá děťátku vnímat vývoj miminka a připravit ho tak na to, jak se miminko po narození může chovat a jak o něj aktivně pečujeme – můžete se pak k fotkám vrátit i po narození druhého dítěte a ukazovat, jak jste ho také uspávali a trávili hodně času přebalováním, kojením/krmením…)
(málokdo ví, že celou kapitolu pro vaše zápisky a fotografie najdete také například v knize S láskou o dětském spánku)

3. Nepoužívat věty: „Musíš být velký/velká“ „Musíš půjčovat hračky“ Ano, to vše pravděpodobně nastane. Starší dítě mnoho věcí bude muset zvládnout samo, nebo i ty hračky postupně nebudou jen jeho… Ale není potřeba ho strašit již nyní. Miminko si jeho hračky půjčovat ještě určitě nebude. A pokud už teď nevytvoříte podobnými větami rivalitu, tak je možné, že mu je i sám postupně daruje a půjčí až bude miminko větší a bude si chtít hrát. (Což samozřejmě také neznamená, že se občas o hračky nepohádají) :)

4. Vizualizace – mnoha maminkám a jejich dětem pomohlo, když namalovaly dětem plánek, jak jedou do porodnice a jak si děťátko hraje s babičkou nebo tatínkem. Důležité je samozřejmě namalovat si i shledání se nebo případně to, jak děťátko s tatínkem jede pro maminku a miminko… Můžete si na papír rozkreslit jeho nejoblíbenější aktivity a hry. Před odjezdem do porodnice připevníte na ledničku jako pomůcku pro tatínka a babičku, mohou pak tyto aktivity společně objevovat a  zkoušet.

Po narození:

1. Masáž – úžasná věc pro oba. Namasírujte své starší děťátko. Doplníte pocit, že je ještě potřebné a důležité. Masírovat můžete i miminko a postupně dávat možnost masírovat miminko i staršímu děťátku, nebo ho jen nechat rozetřít olejíček po nožičce malého sourozence… (ano, bude všude olej… ale stojí to za to). :) Masáže je dokážou už ze začátku krásně sbližovat.
2. Místo: „Musíš to zvládnout sám.“ Můžete zkusit: „Ukážeš miminku jak se to dělá?“ nebo „Já ti věřím, že to zvládneš.“
3. Chaos – ze začátků to může být chaos i stres i všechny různé emoce. Může za to šestinedělí i zcela nová situace. Přijměte to, neobviňujte se, dovolte si chaos, požádejte o pomoc blízké a snažte se to přežít (třeba i s pohádkami, které jinak moc nepouštíte – v šestinedělí dovoleno) :D

Nejčastější otázky:

Mám přesunout před porodem děťátko do vlastního pokojíčku?

Nebudou se v noci děti vzájemně budit?

Málokterá miminka, která mají v noci neomezený přístup ke kojení, křičí tak, že by probudila celý dům. Pokud v noci miminko pláče, může se stát, že se první dny starší dítě probudí, aby zkontrolovalo, co je to za zvuk, ale většinou za pár dnů nebo i dříve se na to budit přestane.  Jeho mozek  si uloží informaci o miminku. V lehké fázi už bude vědět co je to za zvuk a nebude potřebovat si to všemi smysly ověřit.
Častěji se ale setkávám s tím, že to starší děti nebudí, budí se jen v období nemocí, kašlů…

Jak uspávat dvě děti najednou?

To je jedna z nejsložitějších otázek. Velmi závisí na věku a zvyklostech dané rodiny. Jedna z možností je nošení miminka v šátku, čímž vám zůstanou volné ruce na pohlazení staršího sourozence nebo ke čtení staršímu nebo k povídání si. Mnohdy maminky vezmou starší děťátko do postele a u kojení miminka povídají pohádku. Pomoci může také pouštění audiopohádek. K večernímu uspávání – závisí na čase v jaký které dítě chodí spinkat. Určitě je velmi nápomocné, pokud už tak neděláte, začít více zapojovat tatínka do večerního koloběhu.

Může si číst pohádky v obývacím pokoji se starším dítkem, nebo si skládat lego, kostky… do doby než vy uspíte to nejmladší. Nebo v případě, že miminko chodí spát později než starší sourozenec (stává se první týdny docela často protože více pospávají přes den a večer si mohou dávat ještě krátký spánek před tím nočním) tak může tatínek nosit miminko v šátku než uspíte, případně uspávat starší dítko. Pokud do té doby tatínek starší dítko nikdy neuspával, může trvat i několik týdnů než se mu to povede tak rychle jako vám. Buďte trpěliví, možná budete muset ze začátku uspávání střídat nebo vymyslet zcela jiný styl usínání. Zase ale jako vždy pomáhá akceptovat, že je potřeba si dát čas na to vymyslet si strategii, která vám doma spolu bude nejlépe fungovat. A velmi mnoho maminek si jednoduše vleze mezi dvě děti, jedno kojí a druhému povídá. :) Nebo tomu staršímu dá do rukou leporela, které si může číst a prohlížet než uspíte. Můžete miminku i společně zpívat… Možností je mnoho, ale trvá nějaký čas než si v nich najdete to „svoje“.