Více než dvacet let se věnuje výzkumu spánku dětí a rodičů. Jeho četné studie a knihy obletěly téměř celý svět. Vzdělává zdravotníky a podporuje rodiče. Proč bojuje proti nesmyslným tlakům na samostatný spánek miminek? Je společný spánek bezpečný? Přečtěte si exkluzivní rozhovor s antropologem Jamesem McKennou.

Ve světě se s vámi spojuje nejen výzkum společného spánku a SIDS, ale také pojem breastsleeping („kojospaní“) Mohl byste prosím tento termín představit?

Tento pojem popisuje nejbezpečnější formu společného spánku, kdy kojící matka sdílí postel se svým kojícím se miminkem a do jejich spánku nevstupují žádné známé rizikové faktory (tedy miminko spí v poloze na zádech nebo na boku a maminka nekouří ani nekouřila po dobu těhotenství…). S kolegou Dr. Lee Gettlerem jsme chtěli pro vědecké i společenské účely vytvořit specifický termín, který vede k tomu, že ne každý společný spánek je nebezpečný a ne každý s sebou nese rizika. Naopak, někdy může být důležitý a potřebný. Miliony matek v současnosti kojí svá miminka a kojení se stává i v industrializovaných zemích opět běžnou praxí. S tím přichází i potřeba maminek a miminek spát co nejblíže u sebe. Miminka tak mají neomezený přístup k mateřskému mléku a maminky si tak zjednodušují noční péči o miminka.

Dá se říci, že se společný spánek vrátil do západních industrializovaných zemí díky tomu, že se kojení opět stává běžnou součástí mateřství.

„Mozek miminka je velmi nevyzrálý, miminko své chování ještě neumí ovládat. Má své potřeby, které se nám snaží komunikovat. Nemanipuluje námi a nepotřebuje spánkový ténink,“ říká James McKenna

Snažíte se také upozorňovat na různorodost toho, co považujeme za normální spánek miminek?

Ano. I díky zavedení tohoto pojmu mezi odborníky a do výzkumu se snažíme upozornit na tři důležité věci:

1. Na roli, kterou hraje nepřetržitý mateřský kontakt s miminkem v usnadnění a nastartování kojení a jeho udržení.
2. Normální, zdravý, lidský (druhový) kojenecký spánek není přesně měřitelný mimo kontext kojospaní, protože smyslová interakce, která probíhá mezi matkou a dítětem v souvislosti s kojením, mění metabolizmus miminka, buzení matky a dítěte, ale také celou jejich fyziologii spánku. (Jednoduše nemůžeme mluvit o normálním dětském spánku pokud nebereme do úvahy také odlišnosti spánku kojící matky a kojeného dítěte spících ve společné posteli.)
3. Kojící matka a kojené dítě spící společně, vykazují velmi odlišné behaviorální a fyziologické vlastnosti ve srovnání s miminky spícími o samotě, které jsou krmeny umělým mlékem. Proto by i tyto spánky měly být jasně popsané, a měli bychom vytvořit pro ně vlastní epidemiologickou kategorii, která může pak zhodnotit přínosy a rizika.

Jaké jsou podle vás největší výhody kojospánku?

Pro mnoho kojících matek je to často nejpraktičtější řešení. Usnadňuje noční péči o miminka. Častější noční kojení ve společné posteli a neomezený přístup miminka k mateřskému mléku také napomáhá k tvorbě mléka a vede k dlouhodobějšímu kojení.

Lidské mládě se rodí jako nejméně neurologicky vyspělé mládě mezi savci. Při narození má mozek novorozence jen 25% objemu dospělého mozku. Navíc se miminka také nejpomaleji vyvíjejí a jsou velmi závislé na smyslové interakci se svoji maminkou. Právě tato interakce (neomezený fyzický kontakt) jim pomáhá ke zdravému fyzickému a psychickému vývoji – lidský kontakt je pro tento vývoj zásadním právě kvůli jinak nevyzrálému nervovému systému miminka.

Stačí si uvědomit, že miminka nedokáží ovládat svá střeva, nemají zuby, nemohou chodit, mluvit, a přestože se na nás dokážou dívat, ze začátku zaostřují pouze do vzdálenosti cca 25 cm. Jejich žaludek má velikost vlašského ořechu, nemají ještě vyvinutou schopnost mít pod kontrolou své dýchání, mají omezenou vokalizaci a nemají vyzrálou termoregulaci (schopnost udržování dostatečné teploty těla).

Blízký kontakt miminka s rodiči pozitivně ovlivňuje a reguluje smyslové vnímání a adaptaci na tento svět, nejvíce je stimulují – lidské teplo, pachy, pohyb, zvuky, dýchání, hlas matky, její vůně, vůně mateřského mléka, zvuk dechu své spící matky… A to právě nejen přes den, ale také v noci.

Pokud jde o spánek matek, četné studie uvádí, že ačkoliv se kojící matky mohou kvůli kojení miminka častěji probouzet, jejich probuzení jsou kratší a rychleji se dokáží vrátit ke spánku než je tomu u matek, které mají miminka daleko od sebe.

Přesto ale rodiče často naráží na strašení, že je společný spánek vždy a jen nebezpečný. Co si o tom myslíte?

Přestože je i díky kojení takový spánek pro symbiózu matky a dítěte velmi běžný a může mít i významný ochranný charakter, lékařské autority se pořád snaží tvrdit, že společný spánek je nebezpečný bez ohledu na prostředí, motivaci matky, styl krmení a další sociokulturní a biologické vlivy. To jednoduše není pravda. Také z biologického hlediska je nepravděpodobné, že by bylo společné spaní kojící matky a kojícího se miminka samo o sobě nebezpečné. Nebezpečné může být prostředí kolem nich, nebo jejich specifická rodinná či sociální situace, ne jejich společné spaní.

Takže se snažíte zdůrazňovat, že společný spánek je jednou ze součástí rodičovských praktik, která nemusí být nesprávná, nežádoucí ani nebezpečná? Protože bohužel právě tyto asociace maminky, které se rozhodnou vzít si miminko k sobě do postele pro jednodušší kontakt a kojení, často slýchají ze svého okolí i od pediatrů.

Víme, že kojení je jednou z velkých prevencí SIDS. Kojení miminka chrání. A je nesmysl myslet si, že je chrání, jen když spí v jiné místnosti než rodiče nebo ve své posteli. Kojení miminka dokáže chránit i ve společné posteli. To, co je také chrání je i aktivní role matky u nočního kojení. Pokud jsou maminky samy za sebe zodpovědné, dokážou být zodpovědné za svá rozhodnutí, nejsou pod vlivem alkoholu, utlumujících léků, drog nebo nezpůsobilé, lékařské autority nemají absolutně žádné právo tvrdit, že matky nejsou schopny chránit svá miminka spící ve společné posteli. Spíše než strašení by měli odborníci maminky informovat o tom, jak přizpůsobit společný prostor a prostředí ke spánku, aby bylo co nejbezpečnější.

Rodiče, kteří nemají jasné představy o tom, kde a jak jejich dítě bude spát a následně reagují dle situace a dítěte, které se jim narodí, jsou obvykle šťastnější a spokojenější. Protože nemají nepřiměřená očekávání nejsou ani zklamáni, když jejich miminko nespí celou noc. Poradil bych rodičům reagovat na dynamiku vlastní rodiny a toho, jak se jejich společný život a spánek vyvíjí.

Myslím si, že je zásadní, aby rodiče věděli, že to, kde bude jejich dítě spát a osobní důvody, které je k tomuto rozhodnutí vedou, je rozhodnutím, které mají učinit pouze rodiče, a nikoli jiná osoba, která je vnější a s rodinou nežije. Všichni rodiče by měli mít vlastní právo na plnou informovanost a neměli by být omezeni na neúplné jednostranné informace od ostatních, kteří se rozhodli, co daní rodiče potřebují vědět a co vědět nemusí. Měli bychom rodiče podporovat, aby si věřili, aby vnímali a poznávali své dítě. Díky tomu a přístupu ke všem informacím, dokážou sami vyhodnotit svoji rodinnou situaci natolik, aby byli schopni chránit a pečovat o své dítě tak, jak to jim a jejich dítěti vyhovuje a dává smysl.

Mozek miminka je velmi nevyzrálý, miminko své chování ještě neumí ovládat. Má své potřeby, které se nám snaží komunikovat. Nemanipuluje námi a nepotřebuje spánkový trénink.

Je podle vás nesprávné tvrdit, že společný spánek zvyšuje riziko SIDS?

Je morálně a vědecky nesprávné dávat společnému spánku za vinu úmrtí kojenců. Rizikové mohou být podmínky a rozmanité sociální okolnosti, které mohou i ze společného spánku udělat nebezpečný spánek pro určité skupiny lidí. Ale označení společného spánku za škodlivé nebo smrtící jednání, kterého je potřeba se zbavit a vymítit ho z rodičovské praxe, to jen odráží absolutní nepochopení toho, co jsme už ve vývojových, evolučních a biologických vědách zjistili vzhledem k výhodám a rizikům krátkodobého i dlouhodobého společného spaní matek a dětí. Musíme mluvit o tom, jak mohou rodiče eliminovat rizikové faktory v prostředí, ve kterém s miminkem spí a ne o tom, že za žádných okolností nesmí spát s miminkem v posteli. A také nás v této odborné debatě čeká ještě spousta nezodpovězených otázek, jednou z nich je například to, proč jsou statistiky SIDS nejen napříč zeměmi ale i napříč různými podskupinami lidí tak velmi odlišné.

Spojování SIDS se společným spánkem je pravděpodobně jedním z největších strašáků rodičů.

Jakékoliv místo ke spánku miminka může být potencionálně bezpečné i nebezpečné, i spánek v postýlce i spánek v posteli. Je důležité si uvědomit, že miminko může náhle umřít kdekoliv. A to, že se právě nacházelo ve společné posteli neznamená, že právě to byla ta příčina.

Breastsleeping („kojospaní“) zahrnuje i preventivní opatření. Lehké přikrývky, tvrdé matrace, střízlivé dospělé, kojení (což je ve společné posteli samo o sobě prevence), poloha miminka na zádech nebo na boku, nepřítomnost dalších malých dětí v posteli, nekuřácká domácnost, vyhýbání se společnému spánku na gauči, rozkládacích lehátkách nebo křeslech. Zodpovědná maminka spící vedle svého děťátka je „přidanou hodnotou“ ochrany miminka. Podle mých výzkumů maminky při společném spánku neustále sledují a řídí polohu svých dětí. Instinktivně v noci kontrolují, jestli miminko nemá přes obličej přikrývku nebo jestli se nepřekutálelo do nebezpečné polohy v posteli. Také reagují na neznámé nebo podezřelé zvuky či příliš velké ticho ze strany děťátka.

Spící matky nejsou pasivní těla ležící vedle spícího dítěte, které nemají ponětí o stavu svých miminek.

V jedné americké kampani proti společnému spánku bylo na plakátě zobrazeno miminko ve společné posteli a vedle ostrý nůž jako metafora nebezpečí, které představuje společný spánek matky s dítětem. Jakoby matky byly neaktivními pasivními produkty ohrožujícími své dítě. To je ale nesmysl. Matka (pokud její smysly nejsou utlumeny léky, alkoholem nebo drogami) je aktivním partnerem spícího dítěte. Jak jsem už zmiňoval, dokáže dítě v polospánku polohovat i kontrolovat, dopřávat mu přístup ke kojení a tím ho také chránit. Pro miminko, které se v noci vedle matky kojí dle potřeb, je praktičtější spánek na boku nebo na zádech. Spánek v takové poloze je i ve vědeckých kruzích považován za nejbezpečnější co se týče prevence SIDS.

V jedné velmi obsáhlé studii se dokonce uvádí, že společný spánek, do kterého nevstupují žádná známá rizika (tedy jedná se o nekuřáckou domácnost, rodiče neužívají drogy, utlumující látky ani alkohol) nepředstavuje v souvislosti s SIDS žádné signifikantní riziko a u tříměsíčních miminek může mít dokonce ochrannou funkci. (zdroj na studii na konci článku).

Co je tedy podle vás zásadním, když se rozhodnu vzít si své miminko k sobě do postele?

Kromě eliminace všech rizik, o kterých jsem už mluvil (nepožívat alkohol, nekuřácká domácnost, tvrdá matrace, kojit své miminko, poloha na zádech nebo na boku, prostor zabezpečený prostor proti pádu, …) je také velmi důležitá motivace ke společnému spaní. Vždy doporučuji, aby spolu rodiče prodiskutovali zodpovědnost, která je součástí jejich rozhodnutí. Pro otce to například znamená převzít zodpovědnost a jít spát s myšlenkou, že má v posteli miminko. Spící mozek má úrovně vědomí, které máme pod kontrolou i během spánku. Rozhodnete-li se, že budete reagovat na své dítě vedle vás, je ve skutečnosti mnohem pravděpodobnější, že se to stane. Ve svém mozku mějte na paměti „dítě v posteli“. Pravděpodobně sice nebudete spát zpočátku stejně dobře, ale spíte bezpečněji, což je kompromis.

Dlouhá léta zkoumáte ve spánkové laboratoři také rozdíly mezi spánkem miminek spících o samotě a miminek spících na dosah maminky. Na jaké rozdíly jste přišli?

V našich výzkumech pozorujeme velmi podobné chování maminek a miminek spících vedle sebe. Maminka a miminko spící spolu spí většinou tvářemi k sobě, přičemž matky ležící na boku se schoulily kolem dítěte a nohy podsunuly pod nohy miminka, vytvořily jakoby ochrannou clonu.

Jejich fáze spánku se následně částečně synchronizovaly a fyziologie spánku se měnila. Srdeční frekvence, tělesná teplota a dechové vzorce se měnily v závislosti na tom, co dělala spící maminka, a to převážně ochranným a výhodným způsobem. Zjistili jsme například, že miminka spící vedle maminky se kratší dobu nachází v hluboké fázi spánku, což je paradoxně chrání. Právě v delší hluboké fázi nejčastěji dochází k výpadkům dýchání nebo spánkové apnoe, a některá miminka mají pak v těchto delších hlubokých fázích problém opět se nadechnout nebo přerušit dýchací pauzu.

Lehký spánek vedle maminky pomáhá nevyzrálému fyzickému tělu překonávat různé noční situace. S tím samozřejmě souvisí i lehčí spánek maminek. Ty jsou ale díky lehčímu spánku ostražitější a mohou lépe sledovat biologický stav miminka spícího vedle sebe. Jednoduše jsou na sebe vzájemně naladěni.

Je zajímavé, že naše studie ukázaly, že kojenci spící v postýlkách tráví delší čas v nebezpečných polohách nebo s hlavami zakrytými přikrývkami než kojenci spící v dosahu svých matek, které se probudí a stáhnou přikrývku a polohují své děti i několikrát za noc.

Mockrát děkuji za velmi zajímavý rozhovor. Toto téma je velmi rozsáhlé a nevejde se nám vše do jednoho článku. O to víc se těším, že si vaše nejnovější výzkumy, poznatky a zkušenosti budou moct poradci, zdravotníci i rodiče vyslechnout i živě na sympoziu o dětském spánku. Těšíme se na osobní setkání s Vámi.

---

Zajímavé zdroje:

Bed-sharing in the absence of hazardous circumstances

There is no such thing as infant sleep, there is no such thing as breastfeeding, there is only breastsleeping