Usíná vaše miminko jen ve vaší náručí či u kojení? Potřebuje vás u usínání cítit nablízku nebo vás během spánku hledá u sebe a nejlépe spí ve vaší přítomnosti? To vše také patří ke zcela normálnímu chování miminek.

Koncept  trénování samostatnosti a samostatného usínání miminek je z hlediska historie lidstva zcela novým konceptem, který ani zdaleka neodpovídá tomu, co již ve vědě o vývoji miminek víme. Pro miminko a jeho pečovatele je velmi zásadní, aby se učili vnímat jeden druhého právě skrze doteky a náruč. Zakazovat nebo diktovat rodičům, aby neuspávali v náručí, svoji přítomností nebo hlazením, nošením či kojením, je nejen stresující, ale může miminka i rodiče zbytečně ohrozit v citlivém období. V období, kdy si budují společné pouto/vztah.

Kontakt je cesta ke vzájemnému pochopení

Miminko se rodí fyzicky a psychicky nevyzrálé. Navíc se nerodí s manuálem.

Fyzický kontakt, náruč a nošení podle výzkumů:

• pozitivně zvyšuje reaktivitu rodičů na neverbální signály miminka,
• podporuje bezpečnou vztahovou vazbu,
• může snižovat stres miminka a
• harmonizovat jeho tělesné procesy ke klidnějšímu spánku.

Zkušenosti maminek ukazují, že každé miminko je jiné a může mít jinou potřebu u usínání. A toto rodiče nezjistí, když nebudou miminku nablízku, ale právě tím, že jsou si co nejblíž. Že miminko mazlí, mají na sobě, pozorují a vnímají kdy se jak chová a mění a jaké doteky a míra doteků je mu příjemná.

Zároveň je to to nejtěžší. Ve většině případů jsme už v těhotenství vystavování obrázkům samostatně spících miminek v postýlkách a reklamám, které nám nabízí skvělé produkty pro dokonalý spánek a usínání bez pomoci. První měsíce tedy v rodičích samotných probíhá vnitřní boj očekávání versus realita. Hlavně když se vám třeba narodí miminko, které je první dny/týdny/měsíce téměř „neodložitelné“ a nejistota rodičů stoupá.

Povahově akční děti nošením dostávají nasycení zvědavosti být v centru dění. Povahově velmi citlivé děti zase ubezpečení, že jsou v bezpečí. To, co potřebujeme, není učit miminka od prvních měsíců na samostatnost, ale učit okolí a odborníky jak podpořit rodiče v prvních náročných měsících. Odpovědět na jejich strachy a nejistoty a podpořit jejich rodící se rodičovskou sebedůvěru.

Nevyzrálé lidské mláďátko

Miminko se rodí pouze s 25% kapacitou mozku ve srovnání s dospělým člověkem.

Jen za první rok svého života se jeho kapacita mozku zdvojnásobí. A k tomu je potřeba mnoho energie. S tím souvisí častá potřeba jídla. Miminka se potřebují kojit dle svých vlastních potřeb, ne dle představ a očekávání okolí, časového harmonogramu nebo návodu někoho dalšího.

Některé naše smysly jsou velmi dobře vyvinuty už po našem narození – například sluch, hmat, čich či částečně i zrak (novorozenec vidí cca do 30cm vzdálenosti).

Ke svému psychomotorickému dozrávání, ale i k poznávání světa a pocitu bezpečí potřebuje miminko stimulaci těchto smyslů. Potřebuje rodiče „cítit“ hmatem, čichem i zrakem. Mít je co nejblíže ke svému tělu.

Postupně se díky nim učí orientovat se ve světě a pomalu se do něj samo může pouštět, objevovat a zkoumat.

Jednodušeji řečeno, mozek miminka se vyvíjí také díky pozitivní interakci se svými rodiči a díky využívání svých smyslů k pozorování světa ze začátku prostřednictvím bezpečné blízkosti rodičů a postupně díky vlastní zvídavosti objevovat a zkoumat.

I když jsou některé naše smysly velmi dobře vyvinuty již po narození, jiné fyziologické procesy dozrávají u lidského mláděte pomaleji. Například regulace teploty těla, regulace dýchání a srdeční činnosti. Proto miminka potřebují ochranu a kontakt se svým dospělým pečovatelem. Proto je nebezpečné trénovat rodiče ignorovat pláč miminka či dávkovat svoji pozornost dle nějakých návodů.

Rodiče si se svým miminkem utváří dlouhodobou a důležitou vzájemnou vazbu díky vzájemné smyslové interakci. Proto je nebezpečné diktovat jim kolik je tak akorát. Proto je důležité podporovat rodiče v tom, aby beze strachu brali svá miminka do náručí, aby naslouchali jejich pláči a pozorovali jak se liší v různých situacích. Díky tomu poznávají své vlastní dítě a díky tomu jej pak později až dozraje čas mohou sami podpořit v osamostatňování nebo překonávání různých vývojových a životních výzev.